Bláboly první

22. února 2018 v 15:13 | Kyrtan |  Něco málo z "poezie"
Cestou vzhůru kráčel bych rád,
a také někomu své srdce dát.
Je to sen či pouhé zdání,
že to co jsem vždy chtěl není k mání.

Žijeme život plný snů,
přitom chápeme jen života půl.
Kdy přijde ten konec ptáme se sami sebe
to ví jen ten, kdo není už vedle tebe.

padáme dolů, letíme vzhůru,
jako slza na tváři, jak modlitba bohu
a v tom všem mi tu přežíváme
hledáme smysl bytí a přemítáme
kdy přijde ten, kdo bude tu jen
aby zbavil nás smutku a vyhnal sen.

Dlouhá cesta je náš život,
někdy však krátká může být.
Tehdy přijdeme na to,
že nám mohlo být líp.

Dost pláče a slz na tváři,
vždyť slunce nám svítí a září.
Úsměv je lékem na bolest,
bez smíchu je život jako pes.

Plavat sám za lidmi,
co nepoznají tě ani kdyby jsi byl Dyndy

Tužka je mým tělem, a papír mojí zpovědí,
vždyť básně říkají víc, než jen pouhé pojetí.
Básně jsou zajímavé přeci,
někdy píši rád, jindy přímo k věci.

Je to také to jaký jsme my uvnitř,
je to ta část kterou nikdo nevytuší.
Schovaný ve stínu, čekající na tu správnou,
jako o vánocích v cínu.

Krásné básně jdou, když po duši se ti rozlezou. to i pak věc to tě tíží, raději uteče než zbraně spolu zkříží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama