Postavy-Kapitola 1

14. února 2018 v 12:30 | Kyrtan |  Život pravdy
Stalo se vám někdy, že jste zažili situaci, u které by jste přísahaly, že už se někdy stala? Viděli jste někdy něco, co jste neměli vidět. Slyšely zvláštní zvuky tam, kde by být neměli? Možná právě vy jste těmi, kdo nyní sedí někde zavřený v bílé místnosti. Chodí za vámi milí lidé v bílých pláštích a ptají se "jak se vám dnes daří." Ano, často jsem si připadl jako blázen a mé okolí mě tak možná už odsoudilo, ale stále jsem volný a vím co vidí mé oči. Je toho mnoho co se stalo a rád bych vám to pověděl vše nyní, avšak nenastal ten správný čas, aby se svět dozvěděl pravdu. Víte jak spousta lidí říká, že tady nejsme sami? Ona je to tak trochu pravda, ale ne úplně....

Chci se pokusit vám říct, jaká je opravdová pravda. Má to spoustu společného se smrtí, životem a vírou.




Už i dříve jsem si všimnul pár situací, kdy se dělo něco, co se dít nemělo. Támhle jsem viděl divnou postavu, tady zase zvláštní hlas. Za tu dlouhou dobu co jsem se o to vše začal zajímat, se toho stalo hodně. Začal jsem rozeznávat klamy od skutečna a naučil se jistému daru. Musím přiznat že nevím co se bude dít po tom, co toho zveřejním. Možná už nic dalšího nebude, možná si pro mě přijdu. Musím jednat rychle a vše vám to povědět než bude pozdě. Vše to začalo, když jsem se vracel s kamarádem jednoho večera domů. Stávalo se to často, že jsme takto pozdě chodili domů. Vždy jsme se zabraly do vážné konverzace o životě, lásce a o tom, jak je celý svět na nic. Šly jsme stejnou cestou jakou chodíme vždy. Tentokrát se stalo ale něco zvláštního. Procházeli jsme přes část města, která normálně býva dosti rušná a to i v tuto pozdní hodinu. Ten večer tam však nebyla ani noha. Nám to divné nepřišlo, protože jsme měli trochu popito, a tak jsme kráčely se smíchem na tváři a pokračovaly v různých dohadech o té nejhorší holce. Náhle ulicí zazněl dívčí křik. Podívali jsme se s kamarádem na sebe a začaly se rozhlížet odkud ten křik přišel. Ozval se znovu a my běžely za ním. Chvíli ho bylo slyšet ale potom náhle utichl a bylo ticho. Zastavil jsem se s kamarádem a se strachem v očích na něj hleděl. Uchopil mě za mikinu a prudce mě strhl do nejbližší uličky. Naznačil mi abych byl zticha. Nechápavě jsem na něj hleděl. Chtěl jsem se ho zeptat, co zase blbne, ale než jsem to stihl prošel těsně okolo nás nějaký muž. Zatajil se mi dech. Když se otočil a jeho dlouhý plášť osvítilo světlo jedné z lamp, uviděl jsem krev. "Co se to tu sakra děje" rozeznělo se mi v hlavě a ještě více jsem se přimáčknul do tmy, kde jsme se s kamarádem schovávali. Muž zastavil asi patnáct kroků od naší skrýše. Stál přímo pod lampou. Ohlédl se směrem k nám a já měl pocit že vidí i přes tmu, která nás schovávala. Chvíli na nás hleděl a pak se odvrátil. Zvedl svůj zrak nahoru a zadíval se přímo do zdroje světla nad sebou. Stál tam, jako přikovaný, skoro minutu. Pak se prostě zmizel, a když zmizel, tak to myslím doslova. Prostě splynul se světlem co na něj svítilo. S kamarádem jsme nevěděli co se to sakra děje. "Kam ten muž sakra zmizel." promluvil jsem konečně na kamaráda. Ten stále nevěřícně hleděl na místo, kde stál muž. Vystoupil jsem ze stínů a rozhlédl se po ulici. Stále zde nikdo nebyl, ani noha. "Kde jsou všichni" ptal jsem se sám sebe. Kamarád konečně procitl z jakéhosi omámení. Pomalým krokem se sunul pod lampu. Stál jsem na místě a hleděl na něj. "Co ho to popadlo, kam sakra jde" honilo se mi hlavou. Vydal jsem se za ním a promluvil "Hele pojď, musíme rychle zmizet, než se ten chlápek vrátí." Kamarád na mě pohlédl pohledem plným strachu. "Víš kdo to byl?" zeptal se mě, ale zavrtěl jsem hlavou. "To byl" začal, ale hlas ho zradil a on se sesunul na zem. Skočil jsem za ním a snažil se zachytit jeho tvrdý pád na zem. Stihl jsem ho chytit za mikinu a trochu jsem ten pád zpomalil, ale i tak dopadl na zem s hlasitým "Buch". Klekl jsem si vedle něj. Kamarád se na mě podíval "To byl jeden ze smrtonošů."
řekl a v jeho očích se odrážel strach s panikou. "Co že kdo?" zamumlal jsem. Kamarád se posadil a opřel o lampu. "Smrtonoš, no tak Tome přemýšlej" řekl. Přemýšlel jsem. Nějak mi vše nedávalo smysl ale snažil jsem se nasadit tvář, jako že jsem si na něco vzpomněl. Neříkal jsem ale nic a pomohl jsem kamarádovi na nohy. Ten mi poděkoval a otočil se směrem, odkud přišel ten muž. "Co myslíš že se tam stalo" zeptal jsem se ho. Mlčel, a tak jsme stály pod světlem lampy. Minuty se táhly a já nevěděl, co mám dělat. Přemýšlel jsem, mám jít domů, nebo pokračovat s kamarádem v cestě? Mám se vydat tam odkud přišel ten muž? Než jsem se stačil rozmyslet, kamarád začal konat. Vyrazil celkem svižným krokem k místu, kde byl muž. Neváhal jsem a vyrazil ihned za ním. Nebylo to moc daleko, protože muž vyšel hned z vedlejší uličky od místa, kde jsme se schovávali. Vykoukli jsme společně do uličky. Byla to úzká a temná ulička, bez jakéhokoliv osvětlení. Na její konci jsem viděl další ulici, která byla již osvětlena. Podíval jsem se nahoru a podivil jsem se. "Vždyť tady jsou taky lampy, proč je tady taková tma" ptal jsem se sám sebe. "Je tu nějaká tma" zašeptal kamarád. Souhlasně jsem zabručel a společně jsme vyrazily pomalým krokem do uličky…

Kyrtan
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama