Život

13. února 2018 v 16:00 | Kyrtan |  Něco málo z "poezie"
Cesta a cíl,
vzájemně spolu.
Jako bratři v boji,
jako hlava dolů.

Tu kterou svíráš ve své dlani.
a s ní na líci tě pláč chladí

A to vše jen pro tu jedinou,
pro kterou měl jsem se stát hrdinou.
Ale někdo chtěl být ti blíž,
a tak ukázala jsi mi mříž.
A ne jen ji ale i svá záda,
ta které máš tak strašně ráda.

A já si řekl,
že to snad má to tak,
že jsem se jen lek
a ty jsi byla jiná pak.

Zůstává mi tedy jen,
vzpomínka na to,
že jsi byla nejlepší z žen

zapomenout na tvé vlasy,
co bývali prameny mé spásy.

Zapomenu na chvíle,
kdy jsme spolu přemýšleli o víně.
Kdy slunce zapadalo
a nás hřál jeho jas.
Kdy jsme v noci byli spolu
a ty jsi se bála jako ďas.

Životem bloudit beze smyslu,
zbývá mi jen nyní.
Hledat spásu ve světle
kde žádná nikdy není.

To je teď mojí cestou,
hledat spásu v textu,
kde se snažím ti prominout.

Tvé oči, tvé vlasy na papír bych dal,
jen abys se vrátila zpět v mých snách.

Nyní sedím
a do prázdna hledím.
Tam kde jsi sedávala ty,
ale teď tu nikdo není.

Ticho je mým společníkem
a smutek je mou písní.
Stal jsem se snad básníkem,
nebo padám do propastí

ach, ty vzpomínky tu s námi budou, dokud neuřou všichni a nezapomenou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama