Bláboly čtvrté

26. března 2018 v 0:00 | Kyrtan |  Něco málo z "poezie"
Sedí chlapec na lavičce
a pero své svírá v ručičce.

V druhé drží papír
a s ním i svůj osud.
Před sebe hledí jako tapír
a své srdce hledá doposud.

Je to blízko, rád si zpívá,
ale jak má za tím jít.
Když jen básně skládá
a hraje na klavír.

Rád si s někým zatančí a příběh vám i napíše,
jen po něm prosím nechtějte nic,
co by blížilo se jeho příze.

Srdce na dlani, dal by všem lidem.
Jen kdyby i ostatní, brali to tak s klidem.

Proč, vždyť to není snění,
je to život plný pění.
Kdy tvoříme si vlastní strachy
a pak budeme padat taky.

Místo toho, abychom tu pro jiné byli,
hledíme na svět s velikostí míry.
Měříme si každého, s kým střetneme se.
a potom brečíme, když nám stane se,
že upadneme a na zem si lehneme,
ale nenajde se nikdo, kdo by pozvedl se.

Raději zůstane v davu skryt
a nechá nás se trápit.
S tváři od krve se plazit
a za všechno jen platit.

Berme to však s klidem,
proč být zlý k lidem,
co oplácí nám zlobou,
naší vůli snovou.

Na světě je mnoho idiotů,
tak proč být jedním z nich.
Raději budu slzy pět,
něž být v jejich stínu skryt.

To jsou slova má, co mých úst utíká.
I když nikdo neslyší je, alespoň dozvídá se je...

Jedna krátká a rychlá báseň. Omlouvám se, ale nějak nestíhám a nenacházím chuť a sílu k psaní, protože povinností je nějak moc. Jak to bude vše za mnou, pokusím se znovu psát aktivněji. Kyrtan
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama