Menší omluva

5. března 2018 v 19:13 | Kyrtan |  Něco málo z "poezie"
I když v srdci klidu nemám
a často na vás zapomínám.
Chtěl bych vám to vše říct,
slova do sebe pomalu příst.

Cítím bolest, cítím strach,
že jsem tu sám,
že jsem pouhý prach.

Proto píši a hledám tu,
které vyvede mně ze snu.
Kdo ukáže mi cestu
a na vždy zakončí můj sestup.

Dlouhé chvíle budou to,
plné zklamání a hledání.
Kdo ví, třeba se tak stane
a já zakotvím u něčí stáje.

Omlouvám se vám,
že sílu svoji nenacházím.
Vždyť jsem pouhý prach,
co v život se zkoušet obrací.

Hledám smysl svého bytí
a vím, že je to v žití.
Vím také, že jej naleznu v psaní,
co nestojí mi za těžké praní.

Srdce volné, ale v duši strach,
jak mám jít dál,
jak mám žít pak.

Vím, že musím psát,
i když nečte si to nikdo ani za mák.
Jsem za to tak rád,
že mohl bych létat jako pták.
Navždy vzlétnout a nikdy se už nevracet,
zapomenou na ty, které budu z mysli ztrácet.

Jsou tu jiní,
za které stojí prát se.
Za ty, co stojíme v hádce,
pro ty , které máme v lásce.

Jít životem zklamaný
a potkat ty, jenž jsou nadaní.
Vidět jejich moc,
jak snaží se mi urputně pomoc.

Ta snaha je však marná
a já na vždy zůstávám stát.
Sám a v okolí jen chlad, moc a pád...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 10. března 2018 v 22:00 | Reagovat

Stojí za to prát se za kousek štístka. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama