Čas

22. dubna 2018 v 22:56 | Kyrtan |  Něco málo z "poezie"
Čas nám běží a život náš střeží,
na zemi, co popsal bych jen stěží.
Kde nenacházel bych slova,
jak popsat to vše znova.

Tamhle štěstí vídám,
a tady zase o smůlu zakopnu.
Já už to tak mám
a často i tvrdě dopadnu.

Na zemi tvrdou,
kterou pokrývá samé kamení.
Cestou velmi starou
a plnou vzpomínání.

Mnoho času uplynulo
a ještě více mi ho zůstává.
Proto snažím se kráčet vždy zpříma,
protože to jediné mi zbývá.

Vím, že každý krátký den,
může být můj poslední,
a proto mám vždy na paměti,
jak užít si svůj krásný, ale krátký sen.

Stát se někým,
navždy být však nikým.
Zůstat navždy nepoznán
a na svět hledět opodál.

Je to bláhové přání,
ale mě už netíží spaní.
Třeba jsem tu jen na chvíli,
přestože získávám mnoho síly.

Třebas ale utichne můj hlas,
než někdo zaslechne ho zas.
Třebas polapí mne strach a noční můry
a já utopím se v tiché tůni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama