Krátká ze slov

22. června 2018 v 23:59 | Kyrtan |  Něco málo z "poezie"
Proč to byl zrovna on,
kdo rozezněl smutný zvon.
Jenž zvonil a jeho tón,
se nesl líbezně jako hrom.

Proč neviděl jsem tehdy tu krásu,
co ukrývá se z poza pásu,
kde našel bych snad i spásu
a potom již nehledal bych krásu.

Co však dnes již nadělám,
a tak jen ramena své pozvedám.
Kdybych tenkrát nebyl pán,
tak dnes bych již byl vdán.

Když však každý den,
vídávám ten svůj krásný sen,
co provázel mně den co den
a na loukách rostl len.

Tehdy jsem to nevěděl,
ale dnes už to vím.
Nebylo to pouhé zdání,
ani klam co zřím.

Byl to cit,
nebo pouhá pocit,
či však myšlenka nezbedná,
která byla tak moc hanebná,
že ani vyslovit bych ji nemohl
a tvým ústům bych tak pomohl.

Byla to tedy láska zeptal bych se rád,
co viděl jsem v tvých očích zrát,
když říkala jsi mi kamarád,
ale já vždy viděl tvé oči rád.

Slova však utichla
a cit oněměl.
Co jsem to pak za člověka,
že můj obličej tak náhle setměl.

Nevím proč tehdy řekl že ta slova,
co zabolela mě dnes zase znova.
Nevím proč jsem byl zaslepený jako máma,
když chtěla jsi mi říkat táta.

Vítr utichá
a mé srdce usíná.
A já dnes zas znova,
nacházím ta krutá slova,
co mé srdce tíží a to,
že chtěl bych ti být opět bližší.

Už nechci znát tu samotu,
co nachází se v zákopu,
kdy velkou válku vede srdce
a jeho soupeřem je jedna plíce.

Zbytečné otázky rád vynechal bych
a proto ti tvá slova opětuji.
Přijmul bych tu tvou skromnou nabídku,
že mohla by jsi mi říkat tatínku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama