Krátká ze slov 2

28. června 2018 v 21:10 | Kyrtan |  Něco málo z "poezie"
Je to snad ten líbezný květ,
co rozpouští studený led.
Který obepíná můj svět
a objeví se jako střed.

Jako východ slunce,
objeví se prudce,
když uchopí tvé srdce
a zatřese s ním v ruce.

Pak poznáš dech východu,
kde nacházíš svoji příhodu.
Kde ukáže se sladké,
co doposud bylo slané.

Ve tmě ukáže ti tvoji stěnu,
které můžeš věřit věru.
Kde uchopíš se jeho středu
a zapomeneš na tu děvu.

Po tmě bloudit budeš,
ale tvá stěna ti zůstane.
Podle té stále půjdeš
a věř, že na zem nespadneš.

Podíváš se však na místa,
která postrádají význam.
A ty už se uvidíš jako Julie
a zeptat se chceš kolik je.

Tvá mysl se k smrti vrací
a tvůj pláš se v prostoru ztrácí.
Už přestáváš věřit znova,
že by tě mohla potkat sova.

A v té těžké chvíli,
ozvou se tvé stíny
a ukážou ti cestu,
kudy vedou příběhy ze snu.

Které vždy jsi mívala
a často si je zpívala.
Které měla by jsi ráda,
jen kdyby jsi neviděla jen jejich záda.

Nadskočíš však leknutím,
když o tvoji láhev zavadím.
Prudce se posadíš
a do tváře mé se zahledíš.

Spatříš v ní svůj sen,
co zdával se ti nejen,
když snila jsi o něm,
kdo vysvětlí ti ten pojem.

Proč mít rád
a proč se skrývat,
když mohu létat,
když mohu zpívat.

Pak těžce opřeš se o topení
a do tváře mu stále hledí.
Možná v ní najdu něco víc,
možná I nic.

Pak uchopíš co je ten cit.
Pak pochopíš co znamená mít.

Jeho ruku uchopíš
a pak to pochopíš.
Že to není sen pouhý
a ani den dlouhý.

Je to on, ten který tě hledal,
když ty jsi se vzdalovala.
Byl to on kdo něco hledal…

Avšak tehdy našel co chtěl
a ona přišla na to,
proč byl ten nej.

Když pohlédla na něj
a on jí básně pěl…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama