Krátká ze slov 4

29. června 2018 v 2:00 | Kyrtan |  Něco málo z "poezie"
Co se děje milé děvče,
že jsi náhle takto bledá.
Vždyť po tváři ti slza teče
a ve tmě bloudíš jako slepá.

Natáhni svoji dlaň
a povedu tě kam chceš.
Po té cestě potkáme laň,
co řekne:"s ním běž."
Ty se otočíš
a za mnou poběžíš.

Přes louky a pobřeží,
co nikdo nekrotí, nestřeží.


Pak zastavíš se hned,
když uvidíš ten velký květ,
co barvu má jako jed
a objal by snad celý svět.

Za tvoji ruku zatáhnu,
abychom znovu do kroku dali se,
protože to není květ,
ale krutý sen.

Tvá ruka však sama vysmýkne se
a ty začneš bloudit sama v lese.
Omámená vůni květu,
jako blýskavého amuletu.

Již z dáli tvé jméno volám,
ale smyslu to nemá.
Ty jsi již ve spárech zla
a já vím, že poté přijde tma.

Běžím dále za tebou,
abych zachytil ruko tvou
a vysvobodil tě z toho vábení,
protože potom už nic není.

Čím blíže jsem,
tím dále tě vidím.
Vzpomínám jak spolu jdem
a ten mrak nad námi.

Už vidím tě natahovat ruku
a květ se sám otevírá.
Ty upadáš do traumatu
a já já uvnitř umírám.

Pryč jsi ty i tvá vůně
a mě se podlamují kolena.
Vím že už nebudu spát ve tvém lůně,
že to tak už bude napořád.

Nohy mé těžké dopadly na zem
a já už nevěděl kdo jsem.
Oči mé slzy zalily
a srdce mé tyto chvíle zabili.

Do země hledím
a slzy roním.
Co budu dělat bez ní,
když už tu není.

Pak ucítil jsem lehký dotek
a na mém ramenu usedl motýl.
Mával křídly jakoby vítr krotil
a právě se zámotek opustil.

Pak za stromem v dáli
uviděl jsem záhy,
osobu co jsem právě ztratil
a na chvíli myslel že jsem platil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama